19.08.2025
Patří ve svých 22 letech už ke starým účastníkům na mezinárodní Freestyle scéně?
„V žádném případě“ , prohlašuje dvaadvacetiletý bývalý světový šampion, který po 3 po sobě následujících titulech musel přenechat titul Belgičanu Stevenu Van Broeckhovenovi. Vzápětí se všechny windsurfingové časopisy po celém světě vrhly na novou star s dotazy na senzační sezónu. Ale co je s držitelem loňského titulu? Popovídali jsme si s Gollitem a zeptali se co bylo v této sezóně špatně, zda to byla náhoda nebo snad konec kariéry…
Gollito, co bylo tenhle rok špatně? Myslím, že nejsem jediný, kdo je překvapený, že jsi skončil „jen“ třetí v celkovém hodnocení letošní Freestyle tour, poté co jsi absolutně dominoval v posledních 3 letech?
Dobrá otázka. Abych byla upřímný, sám jsem byl docela překvapen, možná také pod tlakem z nové situace, kdy jsem se z lovce stal lovnou zvěří. Myslel jsem si, že jsem během zimy trénoval dobře a když pak sezóna začala, říkal jsem si: „sakra chlape, co je špatně?!“
A máš výsledek téhle vlastní analýzy?
Ano, ale problémy jsou komplexnější na to, aby se daly popsat pár slovy.
Nikam nechvátám, mám právě všechen čas na světě!
(Směje se) To sedí, já taky!
Fajn, tak pojďme na to…
Je to pravděpodobně o tom, že preferuji spoty se silným větrem. Mnohem lépe se vyrovnávám se silným tlakem v plachtě a mám li být upřímný, většinu roku i trénuji v takových podmínkách. A když se k tomu ještě přidají vlny, jsem fakt spokojen. Pak můžu ukázat své power-triky a skoky vysoké co to jde a pak jsem rozhodně na vrcholu svého umění. Bohužel letos bylo pár závodů, kde foukal jen slabý vítr, takže jsem ani po celou dobu rozjížďky nejezdil ve skluzu. K tomu se přidaly zdravotní problémy. Na Lanzarote jsem si v poslední rozjížďce téměř zlomil ruku. Můj doktor mi naordinoval absolutní pauzu od windsurfingu na 2 týdny. Tři týdny poté jsme jeli na Fuerteventuře, kde jsem stále jezdil s bolestmi. Nechci, aby to vyznělo jako laciné výmluvy, ale bohužel to tak bylo. A konečně – úroveň všech jezdců ve srovnání s minulými roky se výrazně zvedla. V top 10 téměř všichni skáčou stejné triky. Dvojité variace už se staly standardem. Nikdy nebyly rozdíly mezi jezdci top 10 tak těsné, zvlášť na hladké vodě.
Pojďme k začátku: Pokud víš, že ostatní mají výhodu ve slabém větru a ty jsi naopak téměř neporazitelný v silném větru a také ve vlnách – proč jsi celou zimu netrénoval právě na spotech se slabým větrem?
To je legitimní otázka a trefila přímo na choulostivé místo.
Ok, nebudu dál kopat… Jak také vím, pokud se rozjížďka jede pod větrným limitem, bývá zrušena!
Ano, takhle to taky znám. Ale tenhle rok bylo na tour několik rozhodnutí, které většina jezdců nemohla pochopit. Nikdy jsem nejezdil rozjížďky na 110 litrovém boardu a s 5.9 plachtou. Ale třeba v Podersdorfu jsem ani s tímhle vybavením nejezdil ve skluzu. Byli pod tlakem a chtěli výsledky. A tak jsem ve dvojité eliminaci sklouznul ze třetího na čtvrté místo. Byl jsem schopen rozpumpovat to do skluzu jen na 4 minuty z celkových 12 a tak se mi do celkového skóre započetly jen 4 triky.
To není mnoho… Pokud si projdeme sezónu chronologicky: na prvních závodech ve Vietnamu jsi skončil druhý za Kiri Thodem, takže v tuto chvíli bylo ještě všechno možné.
Pravda. Mohli jsme odjet dvě double eliminace a jemu se se podařilo těsně vyhrát.
Druhá zastávka: Podersdorf. Chápu, že když jsi to nemohl dostat do skluzu ani s 5.9 plachtou a 110 litrovým boardem bylo to dost pitomé. Zvláště pokud soupeř, v tomto případě Davy Scheffers je mnohem lehčí.
To byla první pořádná rána skončit až 4. A v dalším závodě na Bonaire jsem skončil také až 4. Celý závod pro mě byl absolutně neuspokojivý. Věta, kterou jsem nejčastěji slyšel zněla: „Bylo to opravdu těsný… jen o půl bodu méně než soupeř“. Ale viděl jsem sám sebe v několika rozhodujících jízdách vepředu…
A na Arubě?
Tam to nebylo špatný. Po single eliminaci jsem byl druhý za Stevenem, ve druhé jsem bohužel ztratil pozici ve prospěch Kiriho, ale to bylo ok a skončil jsem třetí. Lanzarote byl konečně závod, kde mi všechno sedlo. To je můj nejoblíbenější spot na celé tour. Spousta větru, dobré vlny. Tady jsem mohl vyhrát první závod v roce 2011. Už jsem si myslel, že to letos nezažiju.
A pak Fuerteventura a druhé místo. Nikdy jsem nedostal tolik mailů po skončení závodu od jezdců i diváků s požadavkem, aby byla zveřejněna podivná rozhodnutí poroty. Bohužel jsem nebyl na místě, abych si mohl udělat vlastní názor. Ale když sečtu ta vyprávění, také od přátel, musím přijít s otázkou: Nemáš pocit, že garanti PWA chtěli mít po třech letech nové jméno světového Freestyle šampiona?
Pokud bys byl na Fuerte, mohl by sis na tu otázku odpovědět sám…
Bohužel jsem tam nebyl, ale ohlasy byly jasné. Odpověď by byla ano. Jak to vidíš ty?
Dovol mi začít z jiného konce. Vyhrál jsem single eliminaci. Podmínky byly takové, jaké mám rád – hodně větru! Ve dvojité eliminaci jeli proti sobě Kiri a Steven o postup do finále proti mně. Všichni na pláži viděli, že Kiri Stevena jasně porazil. Abych to řekl barvitěji – zničil ho ohňostrojem triků a doslova ho vyhnal z vody. Jen rozhodčí to viděli opačně a posunuli Stevena do finále proti mně. Kiri skoro vyhodil pojistky…
Jak to na Fuerte pokračovalo?
Vítr už ve dvojité eliminaci nebyl tak silný jako předtím. Po právu jsem prohrál první finále a tak muselo přijít super-finále o celkové vítězství mezi Stevenem a mnou. Dal jsem do toho všechno a měl jsem dobrý pocit. Když jsem přijel na břeh, ohlasy jezdců byly jasné. Viděli mě vepředu. Rozhodčí měli jiný názor. A víš, o kolik bodů méně jsem měl v celkovém skóre?
Nech mě hádat: 0,5?
Jasnovidec! Prohrál jsem o 0.5 bodu a Steven se stal světovým šampionem. Byl jsem opravdu naštvaný a vedli jsme těžké diskuse. Ale je to jako ve fotbalu. Když rozhodčí pískne penaltu, tak se kope. Už není třeba s rozhodčím diskutovat, ale hráči to stejně dál dělají a taky já jsem jim řekl jasně můj názor.
Jaký si myslíš, že by mohl být důvod, aby rozhodčí respektive PWA chtěli vidět jako světového šampiona Stevena místo Kiriho?
To je dobrá otázka, ale nejsem si jist, zda bych na ni měl odpovědět.
Pak mě nech spekulovat: mělo to něco dělat s černou či bílou?
Ale, můj bože ne! Teď jsi přišel s rasismem.
Ty jsi tak interpretoval mou otázku…
Ne, v mých očích tohle rozhodně nebyl důvod. Ačkoli po pravdě ti říkám, že určitá skupina diváků na pláži Fuerteventury souvislost mezi umístěním a barvou pleti viděla.
Nebo může to být tak, že evropský světový šampion by mohl representovat windsurfing jako sport lépe než někdo z Karibiku? Z marketingového hlediska by to dávalo smysl.
Je legrační, že to říkáš. Velká část diváků na Fuerte měla stejný názor. Ale doufám chápeš, že bych chtěl stát mimo tuhle diskusi.
Šuškanda říká že i v budoucnu budeš rozhočími hodnocen.
A já nechci na tour slyšet: „ bylo to těsný, prohrál jsi o půl bodu…“
Ale jak by to tedy mělo pokračovat?
My jezdci se ptáme sami sebe na totéž a proto jsme měli mítink s lidmi co to mají na starosti při světovém poháru na Syltu. Chceme, aby nejméně dva rozhodčí byli vyměněni. Až dosud na nás byli zlí. Hodnotí obtížné triky hůře jen proto, že se jim nelíbí. A dokonce nám tohle řekli během diskusí. Ale z mého úhlu pohledu by osobní vkus rozhodčích neměl hrát roli, jen obtížnost a provedení triků. To jsou dva nejdůležitější faktory, na základě kterých můžeš zůstat alespoň trochu objektivní při posuzování. Ale pokud přidáš další faktor, kterým je osobní vkus, pak mají jezdci dělat jen triky, které se rozhodčím líbí? Tak to vážně být nemůže.
Vzhledem ke sporným pravidlům se Steven stal světovým šampionem. Mohl jsi skončit celkově druhý při poslední zastávce tour na Syltu?
Ano, ale myslím, že bych musel vyhrát a Kiri by nesměl být v top 3. To by nebylo snadné. Sylt byl fajn, odjeli jsme Tow In sessions, kde jsem vyhrál. A taky jsme oslavovali konec sezóny a měli fajn párty. Ale komu to říkám, že… J
…nevím o čem to mluvíš… JTy jsi býval taky vidět na party během závodů…
S tím je konec, speciálně po téhle sezóně. Přestal jsem navštěvovat párty během závodů v posledních dvou, třech letech. Hodlám dát všechno během zimy. Mám naplánováno pár věcí.
Co konkrétně?
Trénovat až do vyčerpání na mnoha rozličných spotech. Mám toho hodně. Ze Syltu odjíždím na 2 měsíce do Brazílie, v lednu do Jižní Afriky, pak do Egypta trénovat na hladké vodě a ve slabém větru a skončit bych měl na Kanárech. Jedno je jisté – budu trénovat víc než loni!
Pojedeš také jeden nebo víc wave závodů v roce 2012?
Užíval jsem si zábavy na těchto závodech v posledních letech, ale po téhle sezóně se chci v roce 2012 plně soustředit na freestyle. Možná to není úplně špatně, že jsem ztratil titul světového šampiona. Nechci říct, že to pro mě bylo snadné v posledních letech, ale pojďme to formulovat takhle: Byl to konec v pravý čas. Poučil jsem se z toho. Na začátku jsem zapomněl zmínit jeden bod: V uplynulých letech jsem v zimě hodně trénoval s Andre Paskowskim. On mě opravdu tlačil dopředu a byl takovým mým mentorem a zároveň motivátorem. Rozhodně mu za to všechno chci poděkovat, měl jsem díky tomu výhodu. Když se mi nechtělo trénovat, on tu byl a kopnul mě do zadku. Bohužel, kvůli jeho nemoci jsem loni musel trénovat sám a zdaleka jsem nenavštívil tolik spotů jako s ním. Tohle je určitě také jedním z důvodů proč jsem nemohl ukázat všechen svůj potenciál v tomto roce. Pokud všechno půjde dobře, a já v to opravdu doufám, Andre bude v zimě zdráv a budeme moci cestovat a trénovat společně.
Jsi určitě prvním windsurferem, který vážně těží z trenéra.
Možná ne z trenéra! Spíš z motivátora, Který mě povzbuzuje ve špatných dnech, kopne mě do zadku a honí mě na vodu. Tohle rozhodně pomáhá. Ale teď, když vidím, jak to dopadlo, když jsem přípravě nedal 100%, teď mám dostatečnou motivaci. A nechci připustit, abych se příští rok musel ptát sám sebe otázkou: „Gollito, co bylo tenhle rok špatně?“
