19.08.2025
Dva týdny před námi tu vítr fungoval nic moc, naštěstí při našem příjezdu se wind umoudřil. Celková bilance - ze 16dní čistého pobytu - 8dní silnej wind na přebouchlý 12-ky, jeden den na 10-ky, 5 dní ala velký kites typu Zephyr a 2 dny nowind. To znamená jen 2 dny zevling na pláži, což mi ani trochu nevadilo, prostě velká spokojenost.
První týden na kose celkem prázdno, oproti minulým rokům brnkačka a plno místa na starty i přistání. Zato druhej týden se na Viganji jelo otevřený mistrovství Chorvatska a Evropy ve WS, a situace se rapidně změnila. Najelo plno lidí, kempy se zaplnily a místo na horní kose na mysu Svety Liberan bylo rázem pryč. Neuvěřitelná bezohlednost surfařů mě celkem překvapila. Prostě já si tady jezdím, tak si vytáhnu svoje nádobíčko přímo doprostřed jedinýho místa na pohodovej start kites - a nejlépe flosnou nahoru - to aby, - kdyby náhodou měl někdo z kiterů tendenci startovat nebo přistávat, tak ať mu to udělá pořádnou díru do kite. A k tomu je třeba si na start plac natahat co nejvíc plachet a ostatních krámů a ještě zaparkovat auta. Fakt nechápu, jestli je to takovej problém si WS cajky dát trochu stranou . . .
Pro slabej wind jsme si letošní rok připravili vychytávku v podobě „hand made“ výroby boardu po vzoru havajských tradic - dřevěnýho „žehlicího prkna“ Alaia. Jezdí se strappless a bez flosen. Board mě neuvěřitelně překvapil - pro svoje rozměry cca 165 x 45 cm umožňuje jízdu v tom nejslabším větru (s kitem velikosti 17m - na měřáku wind kolem 4m a s boardem stoupačka úplně na pohodu) a díky velmi malé tloušťce se zařízne do vody a parádně stoupe. Nutností je pouze řádně navoskovat. Protože se jezdí bez poutek tzv. strappless, je o zábavu postaráno i ve slabém větru.
Kromě kitesurfingu jsme samozřejmě každej den podnikali výlety se člunem na osamělý pláže a místa na prima šnorchlovačku. Díky natankování nekvalitního benzínu jsme bohužel pár dní řešili závadu na závěsném motoru, naštěstí se zdárným výsledkem. Proto si dávejte bacha kde tankujete, ať už do člunu nebo auta. Dle místních jsou nejlepší pumpy INA, popř. OMV. Z tohoto důvodu už nikdy netankuju u velké čerpačky v Orebiči, podle našeho domácího je tam dost často nekvalitní benzin a nafta. Sám do svého člunu tankuje zázadně na Korčule.
Služby pro turisty - ala Chorvatská lenost - mi připadaj rok od roku horší. Prostě je třeba obrat turisty o co nejvíc peněz a přitom se hlavně moc nenadřít. Jak řekl jeden známej: „oni by byli nejradši kdybychom jim ty Eura poslali rovnou na účet, a vůbec je tady neotravovali...“
Mají štěstí, že moře, hory, okolní příroda a relativně rychlá a pohodlná dostupnost autem jim dodává zástupy turistů každou sezonu. A to i mě - prostě 1100 km je nejdelší vzdálenost, kam jsem ochotnej člun táhnout. A bez lodi by to nebylo ono.
Jsem rád, že jsem i letos přesvědčil svoje rodiče, aby podnikli s námi pro ně dlouhou cestu a užili si moře a slunce. Ikdyž moje maminka ve svých 73 letech každej rok říká, že tu jsou naposled, tak její letošní „sportovní výkony“ kdy skáče do vody po hlavě šipku z mola a potápí se u vraku dýl jak já, mě utvrzujou v představě, že je na další sezonu zase přemluvím!
Takže za chvíli znovu - ještě pár dní vydržet a v srpnu hurá zpět na Viganj . . .
Lukáš Vlk (Gaastra CZ kiteboarding Team)
