19.08.2025
Od mého prvního reportu tak uběhly další dva měsíce a já se pokusím napsat, jak to tu vypadalo. Stejně jako předchozí čas byly únor i březen téměř bez vln, ale za to dost foukalo. Slalomový trend tedy pokračoval a tím pádem vlastně už ani nevím, kde mám svoje wave věci. Prostě tahle zima byla na vlny špatná.
Já tu byl ale hlavně kvůli slalomu a toho bylo na druhou stranu až až. Kdybychom chtěli, mohli jsme jezdit klidně každý den. Když nefoukalo levante a bylo hezky, vždycky přišlo odpolední poniente kolem 15 knt. My ale samozřejmě občas nechtěli, protože po určitém čase s velkýma věcma začíná být windsurfing nuda. Já navíc čekal až do konce února na plachty a stěžně a tak jsem pomalu ztrácel se starým vybavením motivaci.
Po mém týdenním pobytu doma mi ale na Tarifu konečně dorazily ze Simmer HQ tři balíky a v nich nové nádobíčko. K tomu jsem si přivezl chybějícího Falcona 89 a v tu chvíli šlo všechno stranou a motivace se opět dostala na svou obvykle vysokou úroveň. I počasí mi pomohlo a vlastně skoro celý březen nakonec foukalo silné levante spolu s pár dny silného poniente. I systém ježdění se změnil a místo testování všech flosen a tunování prken došlo konečně na pořádný trénink se starty, bojkami a vším, co k tomu patří. Navíc si sem kromě mě, Bena a Luda přijelo postupně zajezdit a několik dalších kluků z PWA, jako Chriss Pressler, Patrik Diethelm, Denis Little nebo Jimmy Diaz a tak bylo vždy o zábavu na vodě postaráno. Náročný, ale fantastický windsurfingový trénink.
A pocity z nových plachet? Jednoduše řečeno velice pozitivní, ikdyž je samozřejmě pořád na čem pracovat. Začnu-li tedy obecně, tak všechny velikosti, co mám k dispozici, jsou bez problémů velice dobře jezditelné (5.5-8.6). „ Impact zone ¨ tj. místo kde se soustředí vítr, jsme posunuli z části pod ráhnem trochu výše, což dělá plachtám trochu menší profil než jsme byli zvyklý, ale díky tomu se mi s plachtami daleko lépe a snadněji manipuluje a zároveň důležitý výkon zůstává. Je pravda, že když více přifoukne není plachta tak stabilní jako u minulých modelů a tak je nutný se do toho trochu opřít, ale slalom není pro slabochy! Díky širšímu komínu v horní části mají plachty také větší akceleraci a to jak při rozjezdu tak hlavně při výjezdu z halz. Z čistě praktického hlediska cambery přehazují sami bez jakéhokoliv tuningu, což každý rád ocenní. Obecně ani strojení už není s novými Simmer SCR žádná těžká práce. Myslím si, že i když se jedná o závodní plachty, nemusí se jich bát ani speed nadšenci, kterým jejich freeride modely už nestačí. Tyhle plachty je totiž zaručeně posunou dále!
No a nakonec raketa nesoucí název Fanatic Falcon 89. První šlág od pláže na volné moře s 6.3 plachtou ve 30 knt a okamžitě dva silné dojmy. Neuvěřitelná rychlost a zároveň těžká kontrola. Kdybych měl o 20kg více asi bych psal pouze o té rychlosti, ale nejsem Volwater. Těžká kontrola pro mě znamená, že když jedete na plný pecky v metrovým chopu, máte co dělat, udržet prkno na vodě. Skáčete z vlny na vlny s hrůzou v očích, aby vás to nerozhodilo a nerozbilo. To prkno je prostě „ the Beast “. Nakonec se mi ho ale po jednodenním testování podařilo upravami s pojezdem a různymi flosnami zkrotit a teď už je klid. Čím jsem byl dále příjemně překvapen je jibing. Prkno krásně drží při zatáčení a velice rychle z halzy vyjíždí a jde do skluzu. Jak jsem již několikrát psal, tohle je veliká výhoda. Dokážu si asi představit, jak tohle prkno bude jezdit na hladké vodě nebo malém chopiku, jaký máme v Čechách. Bude to nejspíš pěknej kalup.
Já tedy balím kufry, boardbagy a auto a jedu zpět směr Nechranice. Zimní příprava, kterou pokládám za jednu z nejefektivnějších a nejnáročnějších za svou windsurfingovou kariéru skončila. Dal jsem do toho maximum a doufám, že se to pozitivně projeví na výsledcích v závodech. Na každý pád mi Tarifa bude chybět.
Hasta Luego
foto: Martina Prášilová, EM
