Australanka Angie Jackson je jednou z nejtvrději trénujících sportovkyň ve světě SUP. Členka Fanatic international týmu měla dlouhou sezónu, která vyvrcholila poněkud krutými událostmi minulého víkendu, při posledním závodu světové série v Turtle Bay.

Kombinace velkých vln a rozbitého boardu, odnesla její naděje na zisk světového titulu.  Nicméně tato epizoda pouze utvrdila Angiino odhodlání, vrátit se ještě lepší a získat vytoužený titul v příští sezóně.

"Sezona je u konce, ale necítím se zklamaná. Navzdory patáliím, které mě před pár dny potkaly v Turtle Bay, nyní, když sedím v letadle na cestě domů do Austrálie, se cítím vzrušená a nedočkavá – nemůžu se dočkat, až budu doma tvrdě trénovat a připravovat se na sezónu 2015.

Myslím, že tyhle pocity sportovec cítí, jen když věří, že neúspěch je pouze dočasný a krátkodobý. Jsem docela spokojená se svými letošními výsledky, ale jedna věc, kterou jsem na začátku sezóny chtěla, bylo získat titul ve Světové SUP sérii, a to se bohužel nepovedlo.  A krátce mě to bolelo, když jsem skončila druhá, poté co můj board skončil vyprán v posledním závodě. Po všem tom tréninku a úsilí, které jsem do toho letos vložila, jsem měla pocit, že něco schází. Já chci víc (směje se).

Poslední závody finále Stand Up World Series byly šílené.  Vlny byly obrovské a podmínky byly pro závody až zastrašující. Nicméně jsem byla mimořádně soustředěná, protože jsem věděla, že musím skončit před svou kamarádkou a hlavní rivalkou Linou, abych měla nárok na celkový titul.

Po solidním druhém místě v distančním závodě jsem byla ve skvělé pozici pro finále. Potřebovala jsem pouze udržet nervy na uzdě, abych mohla získat pohár. Jen nějaká strašná chyba mě o titul mohla připravit.

Bohužel to bylo přesně to, co se stalo…

Téměř na konci finálového závodu ve sprintu, kde jsem potřebovala pouze solidní umístění, abych dosáhla svého cíle, bylo něco špatně. Strašně špatně. Tři masivní sety vln, možná největší set za celý den se přehnaly a kompletně mě uklidily.

První vlna mě srazila, ale ta druhá napáchala skutečnou škodu. Velká valící se masa bílé masy vody doslova vytrhla můj leash z boardu. Můj Fanatic Falcon 12’6 se řítil směrem k pobřeží a když se konečně zastavil, byl více než 100 metrů ode mě. A plavat mimo kurs hezkých pár minut je celkem velká nevýhoda v pětiminutovém sprintu…

Takže v podstatě můj závod skončil v okamžiku, kdy se leash uthl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohu ani popsat, co se dělo v mé hlavě v okamžiku, kdy leash udělal „ping…“.  Byla jsem tak naštvaná. Ne jen proto, že jsem ztratila board (nemyslím si, že jakýkoli board by mohl přežít v těch vlnách), ale protože jsem si uvědomila, že jsem právě ztratila naději na celkové vítězství ve Světové sérii.

Všechna má tvrdá práce při tréninku byla najednou fuč.

A aby to bylo ještě horší, set se stále valil na mě. Otočila jsem se čelem ke třetí vlně.  Nemyslím, že bych někdy byla pod vodou tak dlouho, neskutečný tlak, srdce mi bušilo rychlostí snad milion kilometrů za hodinu z toho, co se právě stalo. Byl to docela zvláštní pocit, točit se pod vodou jak v pračce, zatímco tolik emocí procházelo mou hlavou.

Poté co se třetí vlna převalila a já se vynořila, nad hladinu jsem viděla svého manžela Jacka, jak pádluje, aby mi pomohl. Musela jsem dlouho plavat a moře bylo docela drsné. Když se ke mně konečně dostal, jsem si jistá, že jsem nebyla zrovna nejmilejší (směje se). Chudák jacko… J

Pomohl mi doplavat ke břehu, kde už byl můj board a konečně jsem odkulhala spráskaná ven z vody. Tuhle rundu matka příroda vyhrála!

V tu chvíli jediné co jsem mohla dělat, bylo dýchat a odpočívat. Byla jsem hrozně naštvaná, ale nijak to nešlo změnit. A tak jsem začala přemýšlet na příští sezónou. Útěchou mi bylo, že když už jsem nemohla vyhrát já, podařilo se to mé dobré kamarádce a tréninkové partnerce Lině Augatis. Trénovala stejně tvrdě jako já a tak si to ocenění zaslouží.

Také jsem jí musela poděkovat jí a Sonni (Honscheid), že byly mými strážným anděly a křičely než se ujistily, že mě po té nehodě někdo zachrání. J Poté, co jsem se dostala ke břehu jsem byla ráda, že jsem celá.  Při pohledu na fotografie těch vln, nemůžu uvěřit, že to nedopadlo ještě hůře.

Myslím, že to byl dobrý životní příběh, který mi to odpoledne na Hawaii pomohl si uvědomit, co potřebuji, abych byla lepším a chytřejším závodníkem.  I každý neúspěch je pro něco dobrý a budu pilně pracovat na tom, abych byla před startem příští sezóny ještě lepší.

Tu noc jsem nemohla usnout a vše se mi přehrávalo znovu v hlavě. Jako všichni sportovci, když něco nedopadne, jak jste si přáli, musíte vstát a dostat se z toho.

Takže teď, o pár dní později letím domů a rekapituluji, jaký to byl rok. Jsem super motivována pro sezónu 2015 a věřím, že se mi ten zatracený titul dovede získat příští rok.

Mám velký respekt ke všem klukům a holkám z elitní úrovně SUP závodů a jsem velmi zvědavá, jak silný kdo z nich bude v příštím roce. Nechme bolest začít nanovo… :-)

Můj fokus je už zaměřen na sezónu 2015 a vyhrát Světovou SUP sérii je znovu jedním z mých cílů. Vidím, jak se ženská část tohoto sportu rozrůstá a je už stejně velká, ne li dokonce větší než u mužů a pokud chci být její součástí, musím trénovat ještě víc, posouvá mě to dopředu. Chtěla bych také najít sponzora, který by mi pomohl nést značné náklady na přípravu a cestování v příštím roce. A velký dík Fanaticu a Kazii za jejich podporu! Tak teď zpátky do tréninku a uvidíme se příští rok."

Celkové pořadí Stand Up World Series:

1.       Lina Augatis
2.       Angela Jackson (Fanatic)
3.       Olivia Piana (Fanatic)